Mezi nejznámější těžké kovy patří olovo, rtuť, kadmium a arzén. Dalším toxickým kovem, který sice nepatří mezi těžké kovy, ale má podobné účinky, je hliník.

Některé prvky jsou pro život nezbytné – tzv. esenciální. Jedovatými se stávají až při nadbytku. V těchto případech nejde o samotný prvek, ale o jeho dávku. Například kobalt je součástí vitamínu B12, zatímco železo je klíčovým prvkem pro tvorbu krve. Nedostatek železa je celosvětově nejrozšířenějším nutričním problémem, naopak jeho nadbytek může být velmi nebezpečný. K předávkování železem může dojít například neopodstatněným užíváním doplňků stravy nebo pitím vody či minerálek s vysokým obsahem železa.

Těžké kovy se přirozeně vyskytují na Zemi – jsou součástí zemské kůry, půdy, hornin i oceánů. Není tedy možné se jim zcela vyhnout. (Oceány mimochodem obsahují téměř všechny prvky Mendělejevovy tabulky.) Do životního prostředí se uvolňují jak přirozenými procesy – erozí půdy, zvětráváním hornin či sopečnými erupcemi – tak i vlivem lidské činnosti. K výraznému znečištění dochází především spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa, zemní plyn), používáním pesticidů a herbicidů a při průmyslové výrobě.
Poznámka: Těžké kovy se mohou v přírodě vyskytovat i v netoxických formách.

Jak se těžké kovy dostávají do organismu
Nejčastější cestou, jak těžké kovy pronikají do těla, je dýchací systém – vdechované částice se mohou dostat až do centrální nervové soustavy, a to i prostřednictvím čichového nervu.
Další významnou cestou je trávicí trakt, tedy kontaminované potraviny a voda.
Na vstup těžkých kovů do těla má vliv také kůže – zejména při používání kosmetiky, ale i při běžném kontaktu s kovovými předměty.
Těžké kovy se mohou do organismu dostat dokonce i přes placentu z matky na plod, což znamená, že určité zatížení může být i dědičné.

Zdroje těžkých kovů – kde se s nimi setkáváme

Hliník
 - Alobal, grilovací tácky, plechovky na nápoje
 - Antiperspiranty a další kosmetika
 - Hliníkové nádoby (např. ešusy)
 - Výroba instantní kávy
 - Některá léčiva, vakcíny

Měď
 - Hnojiva a postřiky
 - Parfémy, vonné svíčky, osvěžovače vzduchu
 - Elektrické rozvody a práce s vodiči (riziko pro elektrikáře)

Rtuť
 - Velké mořské ryby (tuňák, losos, žralok) – naopak malé rybky jako sardinky či ančovičky obsahují rtuti minimum
 - Papírenský průmysl, výroba latexových nátěrů, další industriální podniky (strojírenství, hutnictví apod.)
 - Horníci
 - Tetování
 - Léky a vakcíny obsahující konzervant thiomersal
 - Roztoky na kontaktní čočky (thiomersal)
 - Amalgámové plomby
 - Fungicidy, termostaty
 - Krematoria – zdroj rtuti v ovzduší

Vodivé kovy, jako jsou rtuť, hliník a stříbro, se mohou vyskytovat i v léčivech či stomatologii. V některých přípravcích je běžně přítomen také titan.

Olovo
 - Do roku 2000 bylo součástí automobilového benzínu, dnes přetrvává v leteckém benzínu (znečištění okolí letišť)
 - Dřívější nátěrové barvy (olovnatá běloba) – i přetřené vrstvy mohou zůstat rizikové. V barvách pro domácnosti je v současnosti povolen limit těžkých kovů 1 %.
 - Průmyslové provozy: výroba PVC, baterií, železa a oceli
 - Půda v okolí továren a hutí
 - Ohroženi jsou instalatéři, zaměstnanci autoopraven, horníci
 - Staré vodovodní rozvody, kohoutky, cínové nádoby
 - Keramika a glazury, zejména ručně vyráběná
 - Tabák, střelivo, ohňostroje, akumulátory

Arzén
 - Studniční voda (z horninového podloží)
 - Návnady na hlodavce, prostředky na ochranu dřeva
 - Tabák, keramický a farmaceutický průmysl
 - Metalurgie, energetika, výroba tepla
 - Dravé ryby, sušené mořské řasy
 - Pesticidy (herbicidy, insekticidy)
 - Rýže – snadno absorbuje arzén z půdy; jeho obsah lze snížit proplachováním a namáčením až o 60 %

Kadmium
 - Barvy a nátěry (bílý pigment)
 - Keramika, tabák, baterie
 - Výfukové zplodiny, sklářský a plastikářský průmysl
 - Textilní pigmenty

Nikl
 - Nerezová ocel, kuchyňské nádobí, příbory

Nezanedbatelným zdrojem těžkých kovů může být i geoinženýrství, které některé státy provozují.

Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat také hračkám a bižuterii, které mohou obsahovat olovo či kadmium.

Chemický dozor nad trhem zajišťuje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) a tzv. Systém rychlého varování.

Jak těžké kovy působí v organismu a proč jsou nebezpečné
Těžké kovy se v těle hromadí po celý život – ukládají se do tkání a kostí. Jde o pomalý, dlouhodobý proces, jehož následky se projevují až po letech. Symptomy se neobjevují ze dne na den.

Těžké kovy působí jako buněčné jedy – narušují buněčný metabolismus, omezují přísun živin a brání správnému vylučování odpadních látek. Mohou také překonávat hematoencefalickou bariéru, a tím zasahovat do činnosti centrální nervové soustavy (CNS).

Jedním z hlavních účinků je ovlivnění elektrické aktivity buněk, která je klíčová pro vzájemnou komunikaci mezi buňkami. Mozek, který má nejvyšší elektrickou aktivitu v těle, je tímto působením zvlášť citlivý.
Zatížení nervové soustavy těžkými kovy může vést k poruchám přenosu nervových signálů. To se projevuje širokou škálou příznaků – od úzkostí, depresí, panických atak a problémů se soustředěním, pamatováním, mozkové „mlhy“, zacykleného myšlení, ADHD, až po tiky, křeče, svědění, migrény, závratě, zpomalené trávení či poruchy srdečního rytmu.

Velmi citlivý na působení těžkých kovů je také bloudivý nerv (nervus vagus), který propojuje mozek s mnoha orgány v těle. Jeho podráždění (např. zvýšenou vodivostí vlivem kovů) může způsobit rozmanité a proměnlivé symptomy.

Těžké kovy rovněž poškozují nukleové kyseliny a blokují činnost hormonů a enzymů. Například rtuť má vysokou afinitu k selenu – váže se na enzymy obsahující selen a nevratně je deaktivuje.

Dalším mechanismem je záměna s esenciálními kovy. Toxické kovy mohou vytlačovat důležité prvky (např. hořčík nebo draslík) z jejich receptorových míst v buňkách a samy se na tato místa vázat. To způsobuje poruchu buněčných funkcí a následnou toxicitu.
Například pokud se rtuť naváže v srdečních buňkách místo draslíku či hořčíku, může dojít k poruchám srdečního rytmu – arytmiím nebo extrasystolám.

Kam se těžké kovy v těle ukládají
Těžké kovy mají tendenci se v organismu hromadit v určitých orgánech a tkáních, kde mohou dlouhodobě působit toxicky (játra, ledviny, mozek / CNS, plíce, slezina, slinivka, nadledvinky, kosti, kostní dřeň, štítná žláza, zuby, kůže, srdce, krevní řečiště).

 - Rtuť se ukládá v mozku, tělních tkáních a orgánech
 - Olovo - 85 % přijatého olova se zabudovává do kostí, kde nahrazuje vápník, dokonce i do kostní dřeně, kde působí toxicky na krvetvorbu. 10 % se zabudovává do měkkých tkáních a zbylých 5 % do erytrocytů. Více ohroženi jsou lidé s nedostatkem železa. Vylučuje se močí.
 - Hliník se nejčastěji ukládá v CNS.
 - Kadmium se hromadí především v játrech a ledvinách, dále v močovém měchýři a kostech.
 - Arzén se ukládá hlavně v kůži, nehtech, vlasech, dále v játrech a kostech.

Organismus je schopen těžké kovy přirozeně vylučovat pouze v minimálním množství. Místo toho se je snaží izolovat v tukové tkáni nebo v méně životně důležitých strukturách, aby ochránil klíčové orgány. Tím vzniká jakási „vnitřní karanténa“ – kovy sice méně škodí, ale zároveň v těle zůstávají.
Při zvýšené detoxikaci, redukční dietě nebo půstu se mohou těžké kovy uvolnit zpět do krevního oběhu, což může vyvolat dočasné zhoršení zdravotního stavu – tzv. detoxikační krizi.


Faktory ovlivňující toxicitu těžkých kovů
Toxicita těžkých kovů závisí na několika klíčových faktorech:

1) Interakce s esenciálními kovy
Toxické kovy mohou ovlivňovat funkci esenciálních prvků, které jsou nezbytné pro enzymatické a metabolické procesy. Například olovo zasahuje do činnosti vápníku a železa a může ovlivňovat uvolňování neurotransmiterů závislých na vápníku.
2) Tvorba komplexů kov – protein
Některé proteiny, např. metallothionein, vážou těžké kovy (například kadmium) a tím je částečně neutralizují.
3) Věk
Děti a dospívající jsou na působení těžkých kovů citlivější než dospělí, protože jejich orgány a imunitní systém se stále vyvíjejí. Děti a dospívající rovněž přijímají na kg své hmotnosti více kalorií / potravy.
4) Stav imunitního systému
Silný a dobře fungující imunitní systém pomáhá tělo chránit a detoxikovat, zatímco oslabený imunitní systém zvyšuje citlivost na toxické účinky kovů.

Příznaky, kterými se těžké kovy projevují v těle
Stanovení, zda je organismus zatížen těžkými kovy, je často obtížné. Příznaky jsou totiž nespecifické a mohou napodobovat jiné zdravotní problémy. Níže uvádím nejčastější příznaky – seznam není vyčerpávající:
- Krevní a hematologické problémy: anémie (např. olovo ovlivňuje syntézu hemoglobinu), snížený počet bílých krvinek (arzén)
- Únava a energetická vyčerpanost: chronický únavový syndrom (poškození mitochondrií)
- Problémy s růstem a vývojem: u dětí nižší intelekt, opožděný vývoj, poruchy chování
- Ztráta hmotnosti
- Problémy s vlasy a nehty: vypadávání vlasů, alopecie (zejména arzén)
- Imunitní systém: snížená obranyschopnost, autoimunitní onemocnění (např. rtuť – problémy se štítnou žlázou – - Hashimoto, revmatoidní artritida, rtuť – umožnuje chronický stav boreliózy)
- Kardiovaskulární poruchy: arytmie, poruchy srdečního rytmu (vliv arzénu a rtuti)
- Neurologické a psychické příznaky: deprese, úzkosti, panické ataky, autismus, hyperaktivita, ADHD, zacyklené myšlení, neschopnost soustředit se, mozková mlha, třes, mimovolné svalové pohyby, porucha koordinace pohybů, periferní neuropatie (rtuť, arzén)
- Neurodegenerativní onemocnění: Alzheimer, Parkinson, demence (hliník, olovo)
- Bolesti hlavy a migrény (chronický zánět způsobený těžkými kovy)
- Trávicí problémy: zácpa, syndrom propustného střeva, iritace střev (rtuť, kadmium)
- Kožní a alergické reakce: vyrážky, svědění (arzén), extrémní pocení, citlivost na slunce/světlo (rtuť), alergie, astma, hypo nebo hyperpigmentace (arzén)
- Hormonální a metabolické poruchy
- Orgánové selhání: poškození jater, selhání ledvin (olovo, kadmium, arzén, rtuť)
- Stomatologické problémy: záněty nebo neuralgie trojklanného nervu
- Další rizika: rakovina (např. rakovina prostaty), tvorba volných radikálů a vyčerpávání zásob antioxidantů (např. glutathion), extrémní pocení, kloubní problémy, otoky, poškozené sliznice

Jak bezpečně odstranit těžké kovy z organismu
Tělo se neustále snaží detoxikovat těžké kovy, ale pokud je expozice nebo nálož příliš vysoká nebo jsou detoxikační orgány oslabené, kovy se kumulují v tkáních. Odstraňování těžkých kovů je proto třeba provádět systematicky a postupně, aby nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu.

1. Eliminace expozice
Vyhýbat se zdrojům těžkých kovů v každodenním životě: nádobí, antiperspiranty, domácí chemie a kosmetika, povrchy, nábytek, nátěry, velké dravé ryby.

2. Filtrace vody
Instalace kvalitního vodního filtru je velmi důležitá pro omezení příjmu kovů z vody.

3. Podpora detoxikačních orgánů
Zajistit a obnovit správnou detoxikační funkci jater, ledvin, střev, kůže, lymfatického systému a plic. Pokud jsou tyto orgány oslabené, odpadní látky se pouze „přehazují“ mezi orgány, místo aby byly účinně vyloučeny.

4. Saunování
Pravidelná sauna podporuje vylučování kovů pocením – zejména rtuti, olova, kadmia a arzénu.

5. Vazebné látky

Chlorela – účinná zejména na rtuť a olovo
Aktivní uhlí z kokosových skořápek – vhodné pro podporu detoxikace

6. Podpora detoxikace živinami a dalšími detoxikačními doplňky
Bez potřebných živin játra nedokáží detoxikovat efektivně. Potřeba živin je u každého individuální, podle toho, co chybí ve stravě.
Mezi doporučené látky patří:
 - Kyselina huminová a fulvová
 - Kyselina alfa-lipoová – pozor na zařazování, jinak může zvýšit intoxikaci mezibuněčného prostoru a nervových buněk
 - Chelatační látky: EDTA, DMPS, DMSA – vyžadují přesné a časově komplikované dávkování, detoxikační cykly
 - Glutathion, NAC, superoxid dismutáza
 - Koriandr (tinktura nebo čerstvá nať) – stimulace detoxikace, správně dávkovat a zařazovat, jinak může zvýšit intoxikaci mezibuněčného prostoru a nervových buněk
 - Sulforafan – doplněk stravy nebo brokolicové klíčky, mikrogreens – stimulace detoxikačních enzymů
 - Probiotika
 - Kurkumin, vitamín C (např. acerola, aronie, rakytník), B vitamíny
 - Selen – váže rtuť, tvoří nerozpustný komplex (např. para ořechy, 1 denně)
 - Zinek, hořčík, vápník,
 - Karotenoidy
 - Potraviny bohaté na síru
 - Vláknina, len, psyllium – podporuje vylučování kovů střevy

Těžké kovy versus parazitární a bakteriální nákaza
Těžké kovy výrazně poškozují tkáně a celkové fungování organismu. Dalším problémem je, že usnadňují osídlení bakterií a parazitů. Typickým příkladem je chronický průběh lymské boreliózy, kdy hmyz může přenést i retroviry a další patogeny.

Pokud jsou v těle na určitém místě uloženy toxické kovy, jsou zde poškozovány buňky tkání a mikroorganismy, kterým toto prostředí vyhovuje, sem mohou pronikat a rozmnožovat se. Zároveň jsou buňky imunitního systému v těchto oblastech oslabené, což umožňuje volný růst patogenů.

Logická posloupnost vypadá následovně:

1. Klient má určitý symptom.
2. Za tímto symptomem stojí v drtivé většině případů prokázaná nebo skrytá infekce.
3. Taková infekce může v těle existovat pouze za určitých podmínek, tedy při toxické zátěži těla.

Místo, kde se symptomy, infekce a toxiny projevují, se u jednotlivých lidí liší. To souvisí s duševním pozadím a konflikty každého jedince – například vztek, strach, fobie, smutek. Dalšími faktory mohou být geopatogenní stres a elektrosmog, kdy se toxiny ukládají do částí těla nejvíce vystavených elektrickému poli a geopatogenním proudům, spolu s dalšími vlivy na regulaci organismu.

V detoxikační terapii Dr. Klinghardta se dávkování přípravků určuje podle momentální potřeby klienta, na základě kineziologického testování. Terapie zahrnuje aktivizaci těžkých kovů a jejich bezpečné navázání a vyvedení z těla trávicím traktem. Při nesprávném dávkování může dojít k dočasným příznakům připomínajícím akutní otravu kovem.

Během detoxikace může dojít i k probuzení spících chronických infekcí – což je známkou účinné detoxikace. Tyto infekce se řeší přírodními prostředky s antibiotickými a antivirotickými účinky.


Správný doprovod při detoxikaci zahrnující testování druhu a dávek vazebních látek, detoxikačních přípravků a potřebných živin nabízí regulační kineziologie a regulační kineziologický test.